Prach, pyl a snad i sníh nebo déšť jsou přírodní fenomény, které zvládnou v dlouhém časovém měřítku obsáhnout a pojmout téměř jakýkoliv prostor. Drobné částice pomalu, ale jistě vyplňují prázdnotu vymezenou pouze jakousi zamlženou hranicí mezi hmotou věcí a nedozírně nehmotným vzduchem. Pyl jako by vytvářel celý negativní obraz reliéfu krajiny. Alergický člověk si může uvědomit kolik drobných částeček oddělil od povrchu a vpustil opět do oběhu inverzním prostorem pouhým vkročením do suchého listí v lese. Když se pyl znovu usadí na povrchu věcí, ponese v sobě pořád pozůstatky informace o prostoru.
„Myšlenka částic vyplňujících prázdný prostor stojí v jádru mé simulace letu částic prostorem fiktivního lesa vymodelovaném v 3D prostředí. Vznikají tak záznamy inverzního prostoru krajiny, kde vše, co je viděné, je zneviditelněno, a všemu, co je jen viditelné a tušené, je věnována maximální pozornost.“ Práce Skrz pylové pole je extenzí statických vizualizací z rané autorovy práce Pylová inverze.
Filip Zeman je studentem oboru Výtvarné umění – Tvorba ve veřejném prostoru na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Hledá rovnováhu mezi uměním a architekturou a jejím vlivem na veřejný prostor. Snaží se bořit hranice mezi divákem a objektem pomocí jakési „estetické ohavnosti“. V roce 2021 získal společně s Vítězslavem Plavcem Cenu Neon pro studenty a studentky vysokých uměleckých škol na Signal festivalu za instalaci Simulakra.
Previous
