CONVICT - V naději, že ten den nikdy nepřijde

V Keni naro­ze­ný ame­ric­ký občan Conrad Eric Arm­strong žije již dva­cet let v Čes­ké repub­li­ce. Stu­do­val obor mal­by na Rho­de Island Scho­ol of Design a na Vyso­ké ško­le umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé v Pra­ze (ate­li­ér Inter­me­di­ál­ní kon­fron­ta­ce Jiří­ho Davi­da). V roce 2010 se stal jed­ním z fina­lis­tů Ceny kri­ti­ky za mla­dou mal­bu. Od roku 2019 půso­bí na praž­ské VŠUP spo­leč­ně s Hanou Smě­lou jako tutor magis­ter­ské­ho pro­gra­mu Visu­al Arts. Arm­stron­go­va tvor­ba zahr­nu­je růz­no­ro­dé vyja­d­řo­va­cí pro­střed­ky jako obraz, mal­bu, kresbu, objekt, insta­la­ci, per­for­man­ce ad., kte­ré pou­ží­vá „jako nástro­je myš­le­ní“. Pra­cu­je intu­i­tiv­ně a kon­cep­tu­ál­ně zároveň.

Vik­tor Valá­šek je absol­vent Aka­de­mie výtvar­ných umě­ní v Pra­ze (Malíř­ská ško­la Vla­di­mí­ra Skrep­la, Ško­la kla­sic­kých malíř­ských tech­nik Zdeň­ka Bera­na, Ško­la gra­fi­ky Jiří­ho Lin­dov­ské­ho). Expe­ri­men­tu­je s tra­dič­ní­mi médii mal­by a kres­by, zdr­žu­je se však sta­no­vo­vá­ní jakých­ko­li sty­lo­vých či for­mál­ních ome­ze­ní. Ve způ­so­bech zná­zor­ně­ní se pohy­bu­je od rea­lis­tic­ké­ho figu­rál­ní­ho zob­ra­ze­ní až k vyso­ce tex­tur­ním vizu­a­li­za­cím abs­trakt­ních forem. Ve své tvor­bě se vyja­dřu­je k mění­cí­mu se oko­lí, zejmé­na s důra­zem na kon­krét­ní sociálně-politická téma­ta. Význam­né je pro něj prol­nu­tí s kul­tu­rou, do kte­ré je prá­vě pono­řen, a pří­má inter­ak­ce s kaž­do­den­ním živo­tem míst­ních diváků.

Arm­strong a Valá­šek pra­cu­jí spo­leč­ně od roku 2016 jako CONVICT na vel­ko­for­má­to­vých plát­nech, a to výhrad­ně na veřej­ných mís­tech a v ple­né­ru. Ten­to způ­sob prá­ce je při­ta­hu­je, pro­to­že setká­ní s pří­rod­ní­mi, archi­tek­to­nic­ký­mi a soci­ál­ní­mi pro­stře­dí­mi skr­ze médi­um mal­by ve spo­je­ní s inter­ak­cí mezi nimi samot­ný­mi vede k výsled­kům, kte­rých by ani jeden z nich při samo­stat­né prá­ci v ate­li­é­ru nedo­sá­hl. Pro­stře­dí, kte­rá si pro mal­bu vybí­ra­jí, pří­mo ovliv­ňu­jí kom­po­zi­ci a barev­nou šká­lu jejich pra­cí. Také návrh pro vstup do Libe­rec­ké­ho pod­ze­mí (nej­vět­ší libe­rec­ký veřej­ný kryt pod Soko­lov­ským náměs­tím) reflek­tu­je pova­hu a účel bun­k­ru. Auto­ři vychá­ze­jí ze sakrál­ní­ho pro­sto­ru, kte­rý podob­ně jako bun­kr posky­tu­je úto­čiš­tě lidem a napl­ňu­je lid­ské potře­by, ať už hmot­né či nehmot­né. Moti­vem se stá­vá řada objek­tů, kte­ré auto­ři pova­žu­jí za hod­né ochra­ny – věci, kte­ré si mož­ná zaslou­ží své vlast­ní „bun­k­ry“ (nebo dokon­ce chrámy).